Budova Rana Plaza se před 8 lety zhroutila a zahubila více než 1100 dělníků, kteří v tu dobu byli na směně. Nešlo totiž jen o komplex s obchody, bankou a residenčními byty. V několika patrech se nacházela i textilka. Tato katastrofa nastavila západnímu světu zrcadlo. Co k ní vedlo a co následovalo poté? A změnilo se od té doby vůbec něco?

Zhroucení budovy Rana Plaza

24. dubna 2013 se odehrála nejsmutnější nehoda v historii textilního průmyslu. Na předměstí Dháky, hlavního města Bangladéše, se zřítila budova Rana Plaza. Šlo o osmipatrový kolos, který zničehonic spadl k zemi a vyžádal si životy 1 134 lidí. Z trosek textilky dokázali záchranáři a dobrovolníci vyprostit 2 515 zraněných. Téměř třetina přítomných dělníků, kteří ten den byli na směně, takové štěstí ale neměli.

Textilka neměla v budově co dělat

Textilku Rana Plaza vlastnil člen tehdejší vlády Sohel Rana. V budově bylo zaměstnáno na 5000 lidí. Šili zde oděvy, doplňky a obuv pro světové značky jako Prada, Gucci, Versace, Mango, Primark nebo Walmart. V textilce se zhotovovaly produkty pro jména, která máme spojená s kvalitou, luxusem nebo naopak dostupností a levnou módou. To vše vznikalo v ubohých podmínkách v budově, která byla postavena a provozována bez ohledu na názory statiků či dalších odborníků na stavebnictví.

Náhoda nebo nedbalost?

Odborníci už delší dobu varovali, že budova nebyla konstruována jako továrna, ale jako místo pro obchody a kanceláře. Ty se v ní také nacházely, společně s několika residenčními byty. Budova byla bohužel využívána i jako textilní továrna, která byla vystavěna bez povolení, což se ukázalo jako fatální.

Nejenže dělníci pracovali za nuzný peníz a vytvářeli oblečení, které se prodávalo za mnohonásobek jejich platu (dělník si dle zjištění Reuters tehdy v textilce vydělal okolo 45 centů na hodinu, což při tehdejším kurzu koruny k dolaru odpovídalo zhruba 9 korunám – to nestačilo na důstojný život ani v tak chudé zemi, jakou je Bangladéš). Navíc šili v budově, která byla časovanou bombou.

Zarmoucení pozůstalí a jejich pohřešovaní blízcí, zdroj: Shutterstock

Den před neštěstím, tedy 23. 4. 2013, odvysílala lokální televize shodou okolností reportáž, v níž upozorňovala na nebezpečné praskliny a díry viditelné zvenčí budovy. Ihned poté byla celá budova vyklizena. Až na textilku. Majitel budovy, Sohel Rana, dělníkům tehdy vzkázal, že budova je v pořádku a 24. 4. jsou očekáváni na směně.

Rana Plaza se zřítila 24. 4. 2013 okolo 9. hodiny ráno. V ten moment se uvnitř nacházelo 3 122 dělníků. Většina obětí byly ženy a jejich děti. Děti dělnic byly totiž hlídány ve školkách, které se rovněž nacházely v budově. Po neštěstí bylo obviněno 42 lidí. Majitel budovy, Sohel Rana, dostal trest tři roky za mřížemi a byl obviněn z vraždy.

Otázkou je, zda se budova skutečně zřítila náhodně nebo z nedbalosti. Jak jsme uvedli o pár odstavců výše, odborníci varovali, že budova není uzpůsobena na to, aby v ní byla textilka. Nemluvě o tom, že vrchní patra byla postavena bez povolení. Na praskliny ve zdech upozornila i televize. Vše bylo marné.

Problematika levné pracovní síly

Životy lidí byly upřednostněny před ziskem. Ač si byl Sohel Rana vědom nebezpečí a nechal budovu vyklidit, dělníky bez milosti poslal do práce. Problematika levné pracovní síly není problémem jen v Bangladéši, ale téměř ve všech zemích jihovýchodní Asie. Jde především o velkovýrobu pro západní svět. V Rana Plaza se vyráběly značky, které většina z nás nosí. V otřesných podmínkách, které dělníky stály život.

Není to tedy jen problém Bangladéše nebo Asie. Je to také problém západního světa. Je to problém nás. My všichni nakupujeme a nosíme oblečení, které bylo ušito v ostudných podmínkách. Katastrofa v Rana Plaza odstartovala změnu v textilním průmyslu. Západní svět si uvědomil, že se nemůže dívat stranou a je potřeba nějak zasáhnout. Problematika se tedy začala řešit na mezinárodní úrovni za pomoci nezávislých organizací.

Zarmoucení pozůstalí, zdroj: Shutterstock

Co se s tím dá dělat?

V posledních letech některé značky přijaly odpovědnost a přistoupili na sepsání úmluv, kterými se zasazují o zlepšení podmínek pro výrobu či dodávku surovin k výrobě produktů ověnčených jejich značkami. To se v praxi projevuje tak, že spolupracují pouze s textilkami, které splňují určitá pravidla a normy.

Pokud textilka nesplní normy a během inspekce selže, kontrakt se značkou je zrušen a majitel továrny přijde o zisk. To se ukázalo jako jediná účinná páka na to, jak vynutit lepší podmínky pracovníků. Podobné principy jsou spojovány s často skloňovaným pojmem udržitelná móda. S udržitelností módního průmyslu souvisí férovost pracovních podmínek včetně finančního ohodnocení všech pracovníků spadajících do módního průmyslu všude po světě.

Další nálož inspirace najdete na našem Instagramu!
Líbil se vám článek?
FashionMagazin.cz na homepage Seznamu?Přidat boxík na Seznam.cz
Sledujte FashionMagazin.cz také na Google News!

Diskuze

1 Komentář
Inline Feedbacks
View all comments

[…] hnutí za udržitelnější módní průmysl dostalo zejména kvůli tragickému kolapsu budovy Rana Plaza před osmi lety. Často se spojuje také s termínem etická a férová […]